Sen

18. ledna 2012 v 9:51 | Elen | Z duše

Z neděle na pondělí se mi zdál velmi zvláštní sen. Dnes je středa a já si i dnes nesu z onoho snu velmi intenzivní pocit.

Mimochodem dnes mi poštou došla kniha od Caitlín Matthewsové - Zpívej své duši na cestě domů - když jsem ji rozbalila, jako bych ji už důvěrně znala, takový první pocit z knihy neznám a zažívám ho poprvé.

Hned z kraje knihy se píše: "Základní zážitky a osobní šamanská zkušenost se mohou rozplynout jako sen pokud nejsou zaznamenány. Zaznamenejte si do svého poznámkového sešitu cesty, sny, myšlenky."

A protože bych nechtěla o pocit z tohoto snu přijít a ještě nemám a ani nevím, jestli si takový poznámkový sešit pořídím vkládám jej na blog. Je to můj sen - demagogie mé reality.

Sny mohou znamenat cokoli a často je jejich poselství odlišné od jejich významu. Nikdy jsem o snech žádnou knihu nečetla, ale chystám se k tomu.

Naše Janička má angínu a já proto v poslední době spím velmi povrchně - každá mamina to určitě zná - kontroluji, jestli jí nevyletěla teplota, jestli je pořádně přikrytá, nebo není propocená, jestli nepotřebuje napít. Je to takové napůl spaní. A právě teď se mi zdají nejroztodivnější sny a toto je jeden z nich:

Při usínání jsem si vzpomněla na Runy. Loni jsem je dostala od Ježíška a už velmi dlouho jsem se jim nevěnovala. Tak jsem si říkala, že bych je mohla oprášit a zopakovat si jejich význam. Před očima se mi začaly vybavovat obrázky jednotlivých runových karet a když se objevila karta Odina zůstala mi před očima a já se velmi polekala, protože Odin na mě z karty promluvil a já se najednou ocitla v nějakém meziprostoru s ním. Byla jsem velmi udivená a prohlížela jem si ho. Stál asi metr ode mě a vypadal úplně stejně jako na kartě. Barevně byl sladěný celý do šeda, chlap jak hora, trochu zněj šel strach. Měl velký klobouk se širokým lemem a do obličeje mu moc vidět nebylo. Pamatuji si, že měl vrásčitou tvář a na líci jizvu. Měl černé dlouhé snad kdysi kadeřavé vlasy a vousy prokvetlé stříbrem. Oblečen byl velmi dobře. Měl jakousi bundu na přesky a úzké kalhoty, vysoké boty a plášť až na zem. Byl cítit po zvířecí kůži a tabáku. Měl velmi autoritativní a hluboký hlas.

Byl velmi výřečný. Začal otázkami, ale já na ně nestačila odpovídat. Mluvil dál a dál a měl velké výhrady ke mě i k lidem obecně. Jak tak mluvil, začalo vzrůstat jeho rozčilení. Zlobil se a já už si dnes ani nepamatuji pro co všechno. Pamatuji si jen, že to bylo pro vysoké mínění, které my lidé o sobě máme. Že ani nemáme ponětí o skutečném světě a nedohlédneme následků našeho jednání. Oslovoval mě " Ty prachu z prachu". Snažila jsem se bránit, ale znal už dopředu mé argumenty, viděl mi až do žaludku. Chvílemi se i vysmíval. Mluvil dvojsmyslně a některým věcem jsem vůbec nerozumněla. Cítila jsem se velmi nicotně a provinile. Původně jsem cítila velkou poctu, že za mnou přišel, ale teď jem věděla, že to bylo jen proto, aby mě káral.

Když skončil, bylo chvíli ticho.

Kývl, abych si sedla. Posadili jsme se. Všude kolem bylo šedo. Začal zpívat píseň táhlými tóny, basovým hlasem v cizí řeči. Zavřela jsem oči. Chvíli jsem jen poslouchala a později jsem začala vnímat sílu té písně. Byla velmi dlouhá. Naplňovala mě jako kalich a čím déle zpíval tím mi bylo lépe a začala jsem se zvedat z toho bahna do kterého mě před chvílí vrhnul.

Když píseň dozpíval usmál se a já věděla víc než dřív. Něco mi došlo, ale nevím co. I po probuzení vím něco víc, ale nevím co. Je to povědomí jakési zvláštní kontiuity světa. Vidím symboly, ale nevím co znamenají.

Druhý den jsem vytáhla Runy, roztáhla je na stůl a jen tak nad nimi seděla. Na kartu Odina jsem koukala, jako na starého známého, ale s velkou úctou. A i ostatní Runy najednou vidím v širším měřítku než dřív. Jsou živé jako my.