Nedávno jsem zapálila svíčku a položila ji na parapet do okna. Koukala se na její plamínek, který hořel velmi čistě a jasně. Venku už byla tma a plamínek se odrážel ve skle okna. Jak se světlo rozkládalo vznikalo zelené a fialové srdíčko.
Leden 2012
-10°C
28. ledna 2012 v 17:46 | Elen | Z milovaného krajeDnes ráno jsem vstala dřív a šla se ven prodýchat. Bylo velmi mrazivé a krásné ráno. Nasávala jem ho každou buňkou svého těla a dělala si i zásoby 
. Právě vycházelo slunce.
. Právě vycházelo slunce.
Hildegarda z Bingenu
27. ledna 2012 v 11:47 | Elen | ZvenkuSvatá Hildegarda je duchem, který mě doprovází již velmi dlouho a ke kterému se čas od času vracím, abych se od ní učila.
Hildegarda žila v dávném dvanáctém století a již jako dítě ji rodiče jako desáté dítě - desátek zasvětili Bohu a v osmi letech ji darovali poustevnici Jutě do Disibodenbergu. V šestnácti letech vstoupila Hildeharda do kláštera benediktinek jako jeptiška. Tam se ve svých třiceti pěti letech stala abatyší. Pokud Vás zajímají historické podrobnosti o Hildegardině životě, tak Vám doporučuji knihu "Neboť jsem nemocná láskou" od Barbary Breuysové, ve které je život sv. Hildegardy na bezmála čtyřista stranách zachycen.
Hildegarda měla již od narození dar vize a viděla i to co jiní vidět nemohli např. zbarvení ještě nenarozeného telátka, vzdálená místa. Až v jejích čtyřiceti letech k ní přišlo silné světlo shora, které ji zaplavilo a byl jí dán dar třetí vize, kdy viděla před sebou neustále ve dne i v noci bez jakéhokoli extatického zanícení, jakýsi třpytivý oblak a v něm slova a obrazy. Nebeský obraz ji kázal, aby vše co vidí a slyší zapsala. Tak vznikala lékařská i filozofická díla, knihy o rozličných přírodninách i rostlistvu, kuchařky i hudební díla. Dopisovala si s významnými lidmi i panovníky oné doby.
Ona sama ve svém díle Cestyvěz o svém daru píše:
Viděla jsem jakoby horu velikou, mající barvu železnou a na ní kohosi sedícího, takové jasnosti, že oslepovala mi zrak a od něho po obou stranách rozprostíral se jemný stín, jakoby křídlo náramné šířky a délky. A před ním na úpatí hory té, stál jakýsi zjev všude plný očí, nerozeznávala jsem žádné lidské podoby. A před ním zjev jiný věku chlapeckého, v rouše zsinalém, obuvi však bílé a na hlavu jeho splývala tak mocná záře s toho, který seděl nahoře, že mi bylo nemožno na tvář jeho popatřit. Ale od toho jenž seděl nahoře vycházelo tolik živých jisker, jež u velikém půvabu kol zjevů těch se míhaly. A ta hora jakoby měla veliké množství okének za nimiž prokukovaly jakoby hlavy lidské, některé zsinalé a některé bílé. A ejhle ten co seděl nahoře, nejsilnějším a nejpronikavějším hlasem ke mě volá: "ó člověče pomíjející z prachu zemského křič a mluv o vstupu spásy neporušené, ať se poučí ti, kdož jádro písem vidouce, nechtějí o něm ani mluviti, ani kázati, protože jsou vlažní a tupí pro zachování Boží spravedlnosti; klausuru mystikův jim otevři, kterouž tito bázlivci na poli skrytém tutlají. Nuže, tak se rozlož na pramen překypující a mystickou vědou plýtvejž, tak aby přívalem vláhy tvé, ohromeni byli ti kdo chtějí abys pro přestupek Evin byla opovrženou. Vstaň tedy, křič a říkej co se tobě zjevuje neodolatelnou silou Boží pomoci."
Hildegarda je považována za "svatou nerozděleného křesťanství", (její kanonizace však dosud nebyla dokončena). Vlastnila dar proroctví, zázračného léčení a vyslyšení modliteb. Za svého života však bývala více nemocná než zdravá a své lékařství neuplatnila ani na sobě, ani na jiných.
Hildegarda však léčila. Podle dochovaného podání k tomu docháze -
lo zázračnou mocí, nikoli léky. O její radu, útěchu i přímluvu se na ní obracelo velké množství lidí. Dívala se na lidi komplexně a viděla přímou souvislost mezi tělem a duší. Věděla, že léčit může i hudba a poezie. Hildegarda však nebyla moc vzdělaná, řídila se a zapisovala pouze to co jí nebeský rádce řekl. A tak se nám dochoval velmi podrobný popis biochemických pochodů v lidském těle, léčivé účinky stravy, bylin a minerálů, léčebných procedur.
Osobní zkušenost: Na Hildegardu jsem narazila už když jsem si pořizovala první knihy o bylinkách. Tam jsem se také dočetla o nevhodnosti některé stravy a velmi mě udivilo jak škodlivé mohou být pro naše tělo např. švestky nebo jahody. Ve svých knihách, se velmi podrobně věnuje jednotlivým rostlinným druhům, tomu co jíme a nemocem, které si můžeme přivodit. Při popisu používá zvláštní terminologii, kdy popisuje rostliny, které žijí z rosy buď ranní nebo večerní, které žijí ze vzduchu, které maso je vhodné a které vytváří v těle škodlivé šťávy a hlen.
Letos v létě jsem si sedla nad knihy, které popisují její dílo a rozhodla se stravovat a léčit pouze podle ní. Její dietu jsem dodržovala tři měsíce a úplně si na ni navykla. Pravda ten první měsíc byl spíše přivykací a dieta nebyla dodržována úplně. Svou rodinu jsem však netrýznila a vařila dvojmo. Její strava je velmi jednoduchá založená na špaldových pokrmech. Po nějaké době jsem vůbec nepotřebovala maso i když jej Hildegarda doporučuje jako posilující pokrm.
Můj dojem je velmi silný, pozitivní účinky se projevovaly spíš na duši, která v té době zjemněla a dívala se na svět trochu jinak. Pochopitelně při takovém intenzivním zaměření na Hildegardu jsem měla i pocit z její blízkosti, také velmi příjemný. A jak odhodlání přišlo, tak také odešlo, dneska už zase jím všechno. A přece něco mi zůstalo: Hildegarda doporučuje ke svým jídlům pít víno ředěné vodou. To si do dneška dávám k obědu
.
.Související články:
Výlet do Peru
25. ledna 2012 v 12:54 | Elen | Z výletuZvu Vás na výlet do Peru na Machu Picchu. Pravda, je jen virtuální. Včera mi tento odkaz poslala kamarádka a já si s kamerami pohrávala celý večer. Myší si můžete rozlikávat kolečka a přibližovat, vzdalovat, posouvat, naklánět na všechny strany a kochat se tou krásou.
Přeji hezkou podívanou.
Malé díkůvzdání
24. ledna 2012 v 16:11 | Elen | Zevnitř
Pro dnešní Díkůvzdání jsem použila karty ze souboru Keltské orákulum rostlin od Phillip a Stephanie Carr - Gomm, se kterými se mi moc dobře pracuje.
Vybrala jsem:
Kostival - konstrukce, základy položené našimi předky, spojení
Pýchavku - mystérium, vnitřní spojení se sítí se kterou jsou spojeny všechny bytosti
Sporýš - smíření, Awen, vděčnost
Jak pozorovat noční oblohu?
21. ledna 2012 v 19:37 | Elen | Z Nebe a ZeměNaši předkové už od pradávna věnovali velkou pozornost pozorování nočního nebe, postavení hvězd a sledováním cyklů, kterými planety a hvězdy procházejí.
Mnoho dávných civilizací přikládalo dějům na obloze velký význam. Pro sledování hvězd sloužily předem určená místa, kamenné observatoře, svatyně, chrámy a sledováním hvězd se zabývali hlavně kněží. Z postavení těles na nebi se naučili číst a dokázali předpovědět chování Země. Pak už věděli, kdy přijde období dešťů, kdy mají zasít a za jak dlouho bude zima. Nebeská tělesa, souhvězdí i jejich chování pojmenovávali a často je zasvěcovali bohům. Při přechodu z jednoho cyklu do druhého se konaly obřady a oslavy.
Jabloňka
20. ledna 2012 v 21:33 | Elen | Ze zahradyJe to takové malé pokračování článku o zahradě kamaráda, která žije jen tak svým životem. Všechny stromy v ní mají své kouzlo, každý by mohl vyprávět nějaký příběh.
Jeden z nich - jabloňka mě zaujala ze všech nejvíc.
Stála jsem před ní s údivem i úctou a představovala si jaký je asi její životní příběh. Možná začal jablečným semínkem, možná proutkem, který si hospodář přinesl, aby založil ovocný sad. Napadaly mě nejrůznější myšlenky.
Její kmen je přímý a musel to být velmi vysoký strom, než přišel o svou korunu. V místě přechodu kmenu do koruny je patrné ulomení. Kmen je zevnitř protkán dutinami a z venku je částečně porostlý mechem. V horní části kmene vyrostly větve nové. Je jich jen pár, ale jablíček nesou požehnaně.
Obdivuji její sílu.
Sen
18. ledna 2012 v 9:51 | Elen | Z dušeZ neděle na pondělí se mi zdál velmi zvláštní sen. Dnes je středa a já si i dnes nesu z onoho snu velmi intenzivní pocit.
Mimochodem dnes mi poštou došla kniha od Caitlín Matthewsové - Zpívej své duši na cestě domů - když jsem ji rozbalila, jako bych ji už důvěrně znala, takový první pocit z knihy neznám a zažívám ho poprvé.
Hned z kraje knihy se píše: "Základní zážitky a osobní šamanská zkušenost se mohou rozplynout jako sen pokud nejsou zaznamenány. Zaznamenejte si do svého poznámkového sešitu cesty, sny, myšlenky."
A protože bych nechtěla o pocit z tohoto snu přijít a ještě nemám a ani nevím, jestli si takový poznámkový sešit pořídím vkládám jej na blog. Je to můj sen - demagogie mé reality.
Sny mohou znamenat cokoli a často je jejich poselství odlišné od jejich významu. Nikdy jsem o snech žádnou knihu nečetla, ale chystám se k tomu.
Naše Janička má angínu a já proto v poslední době spím velmi povrchně - každá mamina to určitě zná - kontroluji, jestli jí nevyletěla teplota, jestli je pořádně přikrytá, nebo není propocená, jestli nepotřebuje napít. Je to takové napůl spaní. A právě teď se mi zdají nejroztodivnější sny a toto je jeden z nich:
Při usínání jsem si vzpomněla na Runy. Loni jsem je dostala od Ježíška a už velmi dlouho jsem se jim nevěnovala. Tak jsem si říkala, že bych je mohla oprášit a zopakovat si jejich význam. Před očima se mi začaly vybavovat obrázky jednotlivých runových karet a když se objevila karta Odina zůstala mi před očima a já se velmi polekala, protože Odin na mě z karty promluvil a já se najednou ocitla v nějakém meziprostoru s ním. Byla jsem velmi udivená a prohlížela jem si ho. Stál asi metr ode mě a vypadal úplně stejně jako na kartě. Barevně byl sladěný celý do šeda, chlap jak hora, trochu zněj šel strach. Měl velký klobouk se širokým lemem a do obličeje mu moc vidět nebylo. Pamatuji si, že měl vrásčitou tvář a na líci jizvu. Měl černé dlouhé snad kdysi kadeřavé vlasy a vousy prokvetlé stříbrem. Oblečen byl velmi dobře. Měl jakousi bundu na přesky a úzké kalhoty, vysoké boty a plášť až na zem. Byl cítit po zvířecí kůži a tabáku. Měl velmi autoritativní a hluboký hlas.
Byl velmi výřečný. Začal otázkami, ale já na ně nestačila odpovídat. Mluvil dál a dál a měl velké výhrady ke mě i k lidem obecně. Jak tak mluvil, začalo vzrůstat jeho rozčilení. Zlobil se a já už si dnes ani nepamatuji pro co všechno. Pamatuji si jen, že to bylo pro vysoké mínění, které my lidé o sobě máme. Že ani nemáme ponětí o skutečném světě a nedohlédneme následků našeho jednání. Oslovoval mě " Ty prachu z prachu". Snažila jsem se bránit, ale znal už dopředu mé argumenty, viděl mi až do žaludku. Chvílemi se i vysmíval. Mluvil dvojsmyslně a některým věcem jsem vůbec nerozumněla. Cítila jsem se velmi nicotně a provinile. Původně jsem cítila velkou poctu, že za mnou přišel, ale teď jem věděla, že to bylo jen proto, aby mě káral.
Když skončil, bylo chvíli ticho.
Kývl, abych si sedla. Posadili jsme se. Všude kolem bylo šedo. Začal zpívat píseň táhlými tóny, basovým hlasem v cizí řeči. Zavřela jsem oči. Chvíli jsem jen poslouchala a později jsem začala vnímat sílu té písně. Byla velmi dlouhá. Naplňovala mě jako kalich a čím déle zpíval tím mi bylo lépe a začala jsem se zvedat z toho bahna do kterého mě před chvílí vrhnul.
Když píseň dozpíval usmál se a já věděla víc než dřív. Něco mi došlo, ale nevím co. I po probuzení vím něco víc, ale nevím co. Je to povědomí jakési zvláštní kontiuity světa. Vidím symboly, ale nevím co znamenají.
Druhý den jsem vytáhla Runy, roztáhla je na stůl a jen tak nad nimi seděla. Na kartu Odina jsem koukala, jako na starého známého, ale s velkou úctou. A i ostatní Runy najednou vidím v širším měřítku než dřív. Jsou živé jako my.
Související články:
Pomerančová kůra
14. ledna 2012 v 10:05 | ElenPomerančová kůra se používá k dochucení sladkých jídel, jako jsou ovocné moučníky, perníky, vdolky, vánoční cukroví a na jihu známých pomerančových palačinek -Crépes Suzette, dále pak do zmrzlin, nápojů a cukrovinek. Také k výrobě kandovaného ovoce nebo se může kandovat sama o sobě jako kandovaná pomerančová kůra ze které se vyrábí vítečné pralinky. Přidáním do likérů jim dodá tropický podtón a příjemnou vůni. Vynikající je při přípravě ryb, známou pochoutkou je též kachna na pomerančích a přidává se i do pomazánek. Má využití i v kosmetice např. při celulitidě.
Pomerančová kůra se získá oloupáním svrchní části kůry plodů Pomerančovníku - Citrus sinensis, která je velmi tenká - bez dužniny, která může do pokrmu zanášet hořkou chuť. Né jako mám já na fotce ! 
Obsahuje velké množství esenciálních olejů, které mají velmi příjemnou sladkokyselou vůni a bývají i součástí parfémů. Oproti tomu dužnina pod slupkou je bohatá na pektin - vlákninu, který upravuje a léčí zažívání.
Používáme plody chemicky neošetřené, pokud máme tu možnost. Běžně k dostání jsou pomeranče s velmi silnou vrstvou chemického ošetření, které se zbavuji potřením slivovicí, okartáčováním a omytím vlažnou vodou.
Léčení těla - v pomerančové kůře je obsaženo mnoho cenných látek, např. bioflavonoidy, které jsou důležité pro správnou funkci cév a využití vitamínu C v těle. Pravidelné užívání předchází vzniku křečových žil, zánětům žil, zvýšené tvorbě modřin a při léčbě nekomplikovaných hemoroidů. Spolu s vitamínem C pak při nachlazení a posílení imunity.
Léčení ducha - pro léčení naší duše mají velký význam vonné oleje, které pomerančová kůra obsahuje. Mají na nás osvěžující a mírně povzbudivé účinky, odstraňující únavu, skleslost, pocity úzkosti a deprese. Vůně pomerančů nám pomáhá překonat těžká období a vzpomenout si na to dobré pozpátku a od toho se znovu odrazit. Nashromáždí v nás chuť a sílu pokračovat v již započatém, nebo začít úplně znovu.
Související články: Koření
I taková je krásná
11. ledna 2012 v 21:17 | Elen | Ze zahradyDnes jsem navštívila kamaráda, který se před lety nastěhoval z města do okolí hradu Helfštýn. Koupil bývalý statek s velkou zahradou, jenže okolnosti mu v součastnosti neumožňují, aby se o stavení i zahradu staral.
Zahrada vypadá na první pohled velmi smutně, ale když se v ní procházíte dýchá na vás zvláštním dechem a má krásné fluidum. Žije svým životem. Rostliny se v ní rodí a umírají. I když není kosená jsou v ní zákoutí bez travin porostlé mechem a bylinami.V létě bývá plná kopřiv.
Kdysi se možná pokoušel někdo o velmi radikální řez některých stromů. Ty si, ale znovu razí svou cestu za sluncem.
Mnozí by si s touto zahradou určitě věděli rady. Já myslím, že v ní žije mnoho bytostí a bylo by mi zatěžko do ní zasahovat.
Muškátový oříšek
4. ledna 2012 v 9:18 | ElenMuškátový oříšek přidáváme do některých typů moučníků, cukroví, perníků, likérů, malou špetku ho můžeme přidat i do svařeného vína. Používá se k úpravám masa, paštik, uzenin, zeleniny, polévek a omáček.
Pro jeho nahořklé, nasládlé a zároveň štiplavé aroma je používán také v kosmetickém průmyslu.
Muškátový oříšek je jedním ze dvou typů koření, které nám poskytuje Muškátovník vonný - Myristica fragrans.
Tím druhým je muškátový květ.
Muškátový oříšek je jádro semena malého plodu, který se podobá meruňce. Plod je zralý až sám od sebe spadne na zem. Pak se odstaní dužnina. Opatrně stáhne míšek - což je tzv. muškátoý květ. Semena se pak suší zhruba dva měsíce, dokud nezačnou ve své tvrdé černé dřevnaté skořápce chrastit. Skořápka se pak rozbije a oříšek se vyndá. Jádra muškátového oříšku se namáčejí do vápenného mléka.
Muškátový oříšek může být používán i jako omamný prostředek. Působí jako delirogenní narkotikum ovlivňující především kvalitativní úroveň vědomí, ovšem doprovázené nevolností. V první fázi po požití cítíte žaludeční nevolnost, zarudnutí a zteplání pokožky, rozostřené vidění. Druhá fáze nastupuje s euforií či dysforií, otupělostí, zakaleném vědomí, člověk má iluze a snové vididny, zpomalení toku času. Se třetí fází přichází vyčerpání a skleslost, částečná amnézie, bolesti hlavy, únava.
Při větším zkonzumovaném množství může vyvolat křeče a ztátu vědomí vyusťující v kóma a při velkém množství (vícenež 5 oříšků) i smrt. Inoxikace je navíc dlouhodobá a vysilující - trvá i několik dní.
Léčení těla: k léčení používáme vždy celé oříšky, které si doma nastrouháme. Působí především při silných bronchitidách, při detoxikaci a při potížích s játry - uvaříme bylinkový čaj, který si silně osladíme medem a přidáme na špičku nože strouhaného muškátového oříšku. Pije se denně jeden šálek po dobu dvou týdnů, ne však déle. Po dobu užívání nesmí být požíván alkohol.
Také jej užíváme ke zmírnění křečí v oblasti zažívání a při některých formách nespavosti.
Nepoužíváme při srdečních potížích, v těhotenství, při kojení a u malých dětí!
Léčení ducha: muškátový oříšek je koření se silnou mužskou energií. Působí na potenci a to především u mužů. Zesílí uvolnění a přidá sebejistotu.
Zesiluje logické myšlení a schopnost prosadit se. Pro ty kteří se cítí pro tento svět příliš měkcí a nechají si od ruhých příliš mnoho líbit.
Související články: Koření
Divoké rostliny a medicinman
2. ledna 2012 v 9:53 | Z říše rostlinAndělé, dévové a duchové rostlin
Autor: Wolf-Dieter Storl
Tohle je úryvek z této knihy, kdy si autor povídá s šamanem slunečního kultu Čejenů Billem Tallbullou a má jej obeznámit s rostlinami, které bílý muž přivezl do jejich země a ty tam nyní rostou mezi domácími rostlinami.
" Namlouval jsem si, že starý indián přišel, aby se ode mě, bílého kolegy - profesora, něco naučil. Pomalu mi docházelo, že učedníkem jsem tu já. Upustil jsem od svých etnocentrických předsudků a uvěřil, když řekl, že rostliny jsou "green people", zelený národ, že jsou též rozděleny do kmenů a nepředstavují pouze botanické objekty. Naše rozhovory mne uvedly do nových dimenzí.
Tak jako lidé a zvířata, vysvětloval, mají i rostliny ze čtyř částí složenou "duši" (hematasuma), která je věčná a občas dostane viditelnou formu. Platí to především pro divoce rostoucí rostliny. Duše těch domestikovaných u bílých farmářů jsou naproti tomu oslabené a chřadnou. Chybějí jim některé části. " Vysoce šlechtěná hybridní kukuřice má jen dvě části" domníval se Tallbull, "nemůže růst bez pomoci, bez hnojení a ochranných prostředků. Takové rostliny nemají žádnou sílu a nemohou také žádnou sílu předávat. Kdo se živí jen jimi, utrpí škodu i na své duši, která bude mít rovněž dvě až tři části." Zmocnila se mě jistá nevolnost. Neodbytně jsem musel myslet na to,jak se v biotechnologickém soupeření vydávají miliardy na pěstování geneticky upravených kulturních a užitkových rostlin.
"Rostlinná hematasuma se dá sama poznat a odhalí medicinmanovi své léčivé a kouzelné účinky. Adoptuje ho do jisté míry jako svého syna či synovce. Není to člověk, jsou to samy rostliny, které určují rituály sběru a léčení!"
Mohl jsem jen žasnout, neboť do té doby jsem pokládal rostliny za zcela pasivní bytosti, za bezmocné nositele náhodně užitečných molekulárních kombinací a za produkt přírodního výběru. Pokud jde o jejich roli v mýtech a ságách, tu jsem považoval za svévolně zvolenou součást symbolizace.
"Duchové rostin stanovují medicinmanovi předpisy chování a jejich používání, které musí bezpodmínečně dodržovat, chce-li z nich mít užitek." Z těch slov jsem pochopil, že znalost rostlin nelze získat od jiného šamana, či dokonce z nějaké knížky, ale pouze přímo od jejich ducha, mocné duchovní bytosti. Při styku s rostlinami jde o zcela osobní vztah.
Bill Tallbull všeobecně rozlišuje mezi vyššími duchy (maiyun), kteří bydlí vysoko na obloze, kde létají orli a nižšími duchy, kteří žijí přímo na zemi. Chce-li se takový duch ukázat člověku, může vklouznout například do slunečnice a vyslat modrý světelný paprsek. "Mnozí se uleknout, když něco takového spatří" řekl starý šaman slunečního kultu "ale duch s nimi chce pouze navázat spojení. Kdo toto světlo zpozoruje, tomu chce duch darovat něco za své síly.. Za to chce jen trochu tabáku. Stačí balíček Bull Durhamu nebo případně několik tahů z cigarety. Duchům lze darovat i pár proužků látky, aby jim bylo pěkně teplo."
Zde hledá